67. Tatranský pohár aneb Open Tatry 2021
- Podrobnosti
- Vytvořeno: 21. 11. 2021 13:57
- Napsal Neklan Vyskočil
- Zobrazení: 2433
Dostávám se konečně ke svému poslednímu restu, a to k psaní článku o tomto historicky nejstarším "aktivním" evropském turnaji, který ve svém názvu nesl ohromující číslo 67. Vůbec nejstarším evropským podnikem byl anglický Hastings, ten se však již nehraje. Tatranský pohár, známější dnes jako Open Tatry, je tedy aktuálně tím vůbec nejstarším openem v Evropě a já se vám nyní pokusím přiblížit jeho atmosféru skrz tyto řádky. A snad nebude vadit ani skutečnost, že se tento můj nejoblíbenější turnaj konal již v říjnu, tedy přesně 2. - 9. října 2021 a že jsem dosud dával přednost psaní o jiných šachových událostech. Tedy pojďme na to.
Výsledky naleznete tradičně na chess-results, moje fotografie na našem Rajčeti a podrobnosti pak na stránkách pořádajícího Slovanu Bratislava.
V loňském roce se tohoto tradičního turnaje zúčastnilo jen něco málo přes 100 hráčů (v minulosti obvykle mezi 200 - 250 účastníky) a z toho pouhých šest Čechů. Kvůli pandemické situaci a povinných (a tehdy drahých) testech, jsem zůstal v Brně a doufal, že se situace v letošním roce zlepší. To se sice úplně nepotvrdilo, ale vzhledem ke skutečnosti, že jsem byl již očkovaný, jsem se mohl turnaje zúčastnit. V průběhu doby se také měnila situace na Slovensku a necelé dva týdny před turnajem pořadatelé oznámili, že vzhledem k "červenému" Popradskému kraji přijmou ve spojení s hotelem Titris (kde se turnaj hrál) již pouze očkované. To snížilo počet přihlášených zhruba o 20 hráčů, já jsem však jet mohl. Původně jsem byl domluvený cestovat s Míšou Svobodovou, která se měla po příjezdu spojit se skupinou okolo Sergeje Berezjuka, vzhledem k naléhavým pracovním povinnostem ale nakonec musela zůstat v Brně. Snažil jsem se tak nalézt nejefektivnější způsob dopravy. Přece jen se mi nechtělo jet vlakem 7,5 hodiny (se dvěma přestupy) v roušce, a tak jsem zkoušel sehnat někoho s autem. Když už jsem vyčerpal snad všechny možnosti, usmálo se na mě den před odjezdem štěstí, když mě z Bratislavy mohl vzít bývalý ředitel tohoto turnaje Igor Prívara. Tak se také stalo a cestování ještě společně s dalším bývalým ředitelem tohoto skvělého turnaje, p. Gustávem Šturcem, bylo příjemné. Igorovi jsem za to samozřejmě poděkoval a ještě zde cítím určitý závazek do příště.
Vchod do 3* hotelu Titris
Do Tatranské Lomnice jsme přijeli o den dříve okolo 14 hodiny. Byl tedy čas na aklimatizaci s menší procházkou a přihlášení bez front se také hodilo. V hotelu Titris mám s určitou pořadatelskou slevou zaplacené ubytování s polopenzí, které mi navíc hradí můj skvělý zaměstnavatel Magistrát města Brna. Mohl jsem si tedy užívat zasloužené dovolené, kterou jsem už opravdu potřeboval. Tatranská Lomnica je pěkné místo, navíc s širokými turistickými možnostmi. Byl jsem ale trochu omezený zhoršující se bolavou patou, kam se mi vrátila po sedmi letech ostruha (nyní již řeším rázovými vlnami). Trasy tedy byly tentokrát spíše méně náročně, byť jsem zvyklý z Vysokých Tater nebo Jeseníků na ty obtížnější s převýšením až do 1000 metrů. V sobotu odpoledne potkávám na nádraží v Tatranské Lomnici při výstupu z električky kamaráda Tomáše Vojtu s Blankou Voříškovou, kteří přijeli v pátek navečer a v sobotu měli za sebou již první menší výlet. Stačili jsme ale prohodit jen pár slov, protože spěchali na prezenci.
A přímo u nádraží naleznete tuto skvělou restauraci
Moje kroky pak již vedou k mému nejlepšímu slovenskému kamarádovi Mariánu Kantoríkovi, který přijel společně s Jaroslavem Piovárem, kterého dobře znám již z minulých let. Je to mimochodem přední slovenský psychiatr, zkušený horal a amatérský šachista, který má ve své sbírkce velké množství podpisů slavných šachových osobností. Pro Jaroslava nebyl žádný problém vymyslet výlety na přání nás obou, a tak i v tomto směru mohu hovořit o štěstí.
Turnaj samotný se pokusím rozdělit na jednotlivé dny, tedy s drobným popisem partií či zážitků.
1. kolo
Pro tento turnaj je typické tzv. akcelerované losování (schválené FIDE). Nejprve se rozdělí účastníci na dvě poloviny s tím, že první polovina obdrží jeden fiktivní bod navíc a druhá polovina žádný. V každém kole se pak utkávají dvojice švýcarským způsobem podle součtu skutečných a fiktivních bodů. Od 5. kola se fiktivní body anulují a nasazuje se již normálně. Smyslem je pak zvýšení šancí na plnění mezinárodních norem (zejména IM), což je v openech s vyšším počtem účastníků bez tohoto systému velmi obtížné a nutná je zde i velká dávka štěstí na los (je například potřeba dostat tři IM soupeře, dva soupeře s nižším titulem, určitý počet cizích federací apod.). V prvním kole se tak proti sobě utkávají soupeři, kteří by se normálně utkali až ve 2. nebo 3. kole. Mně los přisuzuje Petra Plašila z Prahy a v partii se mi zpočátku daří potvrzovat roli favorita.
V pozici na prvním diagramu jsem zahrál pěkné 22.Vf6! s nekompromisní hrozbou 23.Vxh6! Po jediném 22.-Ve6 přišlo již z dálky zamýšlené 23.Dd4! a zde jsem již nepochyboval o svém vítězství. Partie pokračovala 23.-Sh3 24.Vxh6 (hrozí mat) f6 25.Jxf6+ gxf6 26.Vfxf6 Vxf6 27.Vxf6 Dg7
a zde, se dvěma pěšci navíc, jsem ztratil koncentraci a místo 28.Df2! zahrál 28.Kh2? s efektní myšlenkou 28.-Vxf6 29.Kxh3! To se také nakonec v partii stalo, ovšem pokud by černý zbystřil, nemohlo mu uniknout druhé braní 28.-Dxf6!. Po 29.Dxf6 Vxf6 30.Sxf6 Sd1 stojí na šachovnici, i přes mé dva pěšce navíc, velmi pravděpodobná remíza, a to díky nestejnobarevným střelcům, strašákem podobných koncovek.
Můj soupeř vzal naštěstí na f6 věží, takže po 28.-Vxf6? 29.Kxh3! Dd7+ 30.Kg2 Vf8 31.Dh8+ Kf7 32.Dxh7+ Ke8 33.Dxd7+ Kxd7
vznikla koncovka, kde mám sice kvalitu méně, ale mí spojenci g+h ve spolupráci se Sb2 rychle rozhodují - 34.h5 Vf7 35.h6 Vh7 36.Sg7 (věž uzavřena) Ke6 37.Kf3 - 1 : 0.
2. kolo
Po trochu šťastném úvodním vítězství dostávám do 2. kola mladého Jakuba Voříška z Vlašimi. Toho jsem sice před dvěma lety porazil, ale neměl jsem to vůbec jednoduché a jelikož mi los přisoudil černé figury, očekával jsem tvrdý boj i tentokrát. Samozřejmě mě v sobotu večer v baru hecují Blanka s Tomášem, to se ale dalo čekat🙂. Vlastní partie pak byla velmi zajímavá.
V pozici na diagramu ale nalezl Kuba remízu opakováním tahů po 23.Jc3 Dd4 24.Jb5 Db6 (po 24.-Dc5?! 25.Sd1! Dxc4 26.Vb4 Dd3 27.Se2 Dc2 28.Sxe5! Sxe5 29.Vc4 černý ztratí Je4) 25.Jc3 - 0,5 : 0,5. Nutno ale říci, že v celé partii nebyl prakticky žádný moment, kdy by se hodnocení odchýlilo od rovnováhy. A to i přes dynamickou hru, kde je vždy více možností se splést.
3. kolo
V neděli máme jediné dvojkolo a pro odpolední partii mi los přisuzuje opět Čecha, tentokrát zkušeného FM Vladimíra Karlíka. Mám sice bílé, soupeř má ale obehraná zahájení a umí figurky dobře stavět, takže na vítězství nelehký úkol. V partii se hraje podle očekávání Pircova obrana, kde se mi ale pozice po 14. tahu přestane líbit.
Soupeř má jasný plán hry na dámském křídle, zatímco já musím s již poměrně výrazně horším časem (o 30 minut) hledat přesné vedení mé aktivity na královském křídle. Nabízím proto remízu a soupeř po kratším váhání přijímá - 0,5 : 0,5. Počítač mi pak dává za pravdu (-0,35 pro soupeře) a byť v analýze objevíme spoustu zajímavých možností za obě strany, remíza v tomto případě ztrátou určitě není.
4. kolo
Na poslední kolo s fiktivními body dostávám černými Petra Janouška z Plzně. Je to neuvěřitelné, ale stále jen Češi, Češi, Češi. Průběh celé partie byl vyrovnaný a i když jsem se snažil, soupeř byl stále pozorný. Nakonec se mi přece jen podařilo soupeře dostat pod určitý tlak v koncovce, kde krom čtyř věží opět strašila přítomnost nestejnobarevných střelců.
Můj soupeř podle svých slov nepochyboval o remízovém výsledku, ovšem v jedné chvíli situaci podcenil a v pozici na diagramu se mi naskytla nečekaná šance. Ta spočívala v zahrání fantastického tahu 47.-f5!!, po němž hrozí prakticky nekrytelný převod druhé věže na h-sloupec s matovými úmysly. Aby soupeř matům vůbec unikl, musel by dát kvalitu po 48.gxf5 Vdh6 49.Vg1 (49.Sf1 Vh4!) 49.-Vh3+ 50.Kg2 Sxg1 51.Vxg1, což by ale po dalším 51.-Kf4! 52.Kf2 Vh2+ 53.Ke1 Vh1 znamenalo prakticky kapitulaci. Kolem této možnosti jsem ale prošel bohužel bez povšimnutí a po 47.-Vdd8?! 48.Se2! už soupeř remízu bez větších problémů udržel - 0,5 : 0,5.
5. kolo
Je už moc remíz a chtělo by to zase výhru. 5. kolo je specifické tím, že se v něm již smažou fiktivní body a utkat se tak mohou ratingově zcela nerovné dvojice. To je i můj případ, kdy dostávám za soupeře 12-letého Jonáše Ďůranu z Tatranu Bratislava. Soupeř mladý a jistě nadějný, ratingově i věkově na úrovni mých žáčků, nasbíral ve spodní skupině o půl bodu více než já v horní. Tito soupeři jsou nejhorší, protože zde nemůžete prakticky nic získat, jen ztratit. Ještě předtím se ale jdeme projít s Mariánem a Jarkom na Štrbské Pleso a do jeho okolí. Procházka trvá asi čtyři hodiny a níže pak nabízím několik pěkných fotografií.
Pro koníčky moc zákazníků nebylo
Zleva Marián Kantorík a Jaroslav Piovár
Směrovka odkazuje na zřejmě nejdražší slovenský 5* hotel Kempinski
Hotel Kempinski
"Zrcadlo" na Štrbském plese
S Mariánem
Barvy podzimu
Kdo z koho?😉
Po návratu tradičně odpočinek, kratší příprava, večeře a od 18.00 vlastní partie. Ta je zajímavá především pro mé dvě oběti kvality, což je velmi neobvyklé. Proti mladému soupeři volím jako černý svou starou zbraň Aljechinovu obranu, s níž určitě nebude při přípravě počítat.
Tak se také děje, brzy získávám výhodu díky dvojici střelců a v pozici na prvním diagramu přišel první zmíněný moment - 16.-d4! (oběť kvality vlastně ani žádnou obětí není, černá dvojice střelců se silným pěšcovým středem a pěšcem navíc dávají již zde černému větší výhodu) - 17.Sxf8 Dxf8 (ještě silnější bylo 17.-Sxf8! 18.a3 a5 19.Jba2 Jd6! 20.Je4 Jxe4 21.Vxe4 Sf5 22.Ve1 Vc8 23.c3 d3 24.Dd2 h5!-+ a bílá pozice je for sale) 18.Jcd5 Dd6
a mou výhodu jsem postupně stupňoval až do pozice na druhém diagramu, kdy přišla druhá oběť kvality - 32.-Vxc5!! (oběť druhé kvality znamená zisk druhého pěšce s naprostou dominancí v centru, které ovládají jak černí pěšci, tak černé figury) 33.bxc5 Dxc5 34.Db2 d3 35.Kh1 Dd4 36.Dd2 h5! (není kam spěchat, tedy nejprve užitečné okno pro krále s připravovanou hrozbou Sg7-Sh6, bílý je bezmocný) 37.g3 Kh7 38.Kg2 Jd5 (hrozí již Sg7-Sh6 a postup volného d-pěšce zdá se být nezadržitelným)
39.Vcd1 Sh6 40.Da5 Jc3-+ (a je hotovo, pochodu černého volňase na pole proměny bílý zabrání jen dočasně za cenu vrácení jedné kvality. Tím současně vytvoří černému dokonce dva spojené volné pěšce, zbytek je věcí nijak složité techniky) 41.Da7+ Dg7! 42.Dxg7+ Kxg7 43.f4 Jxd1 44.Vxd1 Kf7 45.Vb1 Sf8 46.Vxb5 Sxa3 47.Kf2 Sc1
48.Vb7+ Ke6 49.Vb6+ Kd5 50.Vb1 e3+ 51.Ke1 Sd2+ 52.Kd1 Sc3 - 0 : 1. Velkoryse hraná partie, z níž jsem měl radost.
6. kolo
Dostávám bílé figury a již pátého Čecha - Václava Čontoše z Karlových Varů. Druhý Západočech v řadě je z mé věkové vrstvy a pro mě osobně lépe hratelný než třeba Vladimír Karlík. Výhodou může být také to, že jsme spolu dosud nehráli. Nicméně soupeř je pozorný a v partii se mi dlouho nedaří něco kloudného získat. Když už to ale vypadá na remízu, přichází dárek v podobě hrubé chyby.
V pozici na diagramu totiž černý místo 29.-Kh7! zahrál 29.-Df4??. Podle svých slov totiž zamýšlel na 30.Vg3 zahrát 30.-f6 s pokrytím matu, nevšiml si však při tom nekryté Ve8. Konec byl až krutě rychlý a přiznám se, že mi bylo soupeře trochu líto - 30.Vg3
30.-Sf5?? (zřejmě úmysl, aby se netrápil, černý však prohraje i po lepším 30.-Sb3 31.Vxg7+ Kf8 32.Vg3 Ve1+ 33.Kh2 Ve6 34.Se3 Dd6 35.Dh4! Vg6 36.Sf4 Df6 37.Sxh6+! Vxh6 38.Db4+ Dd6 39.Dxb3+- se ziskem druhého pěšce) 31.Vxg7+ Kf8 32.Dxf7 mat - 1 : 0.
7. kolo
Začíná jít do tuhého, je před námi poslední třetina turnaje. Mým soupeřem je 14-letý Patrik Števík z Banské Bystrice, který je velmi dobrý v rychlých šachových disciplínách (v bleskovém turnaji skončil druhý za specialistou Miky Maníkem). Dařilo se mu také v turnaji, kde prohrál jedinou partii (s celkově pátým Jakubem Kůsou) a ke čtyřem výhrám přidal i čtyři cenné remízy s IM soupeři (IM Hagarová, IM Vyskočil, IM Kantorík a IM Přibyl). Dohromady 6/9 a pěkné 13. místo. Z popisu je tedy již vidět výsledek naší partie. Zpočátku poziční oťukávaná se postupně měnila v dynamicky hranou partii.
Když mi na hodinách zbývalo asi pět minut a soupeři sedm, nabídnul jsem remízu v této pozici, kde se evidentně schyluje k rozhodujícím akcím (bílý na dámském křídle, já na královském). Kdo bude rychlejší a úspěšnější? Na tyto otázky nedala odpověď ani popartiová analýza a počítač se řečí svých čísel tváří zhruba vyrovnaně, tedy asi zasloužená remíza - 0,5 : 0,5.
8. kolo
Dostávám počtvrté bílé a třetího Slováka - FM Dušana Mikuláše z pořádajícího Slovanu Bratislava. Velmi zajímavý člověk, který je aktuálně již v penzi a v minulosti byl poměrně známým slovenským prokurátorem. Před partií však absolvujeme s Jarkom výlet na Hrebienok (Marián zvolil jiný program), kam vyjedeme pozemní lanovkou z Horného Smokovce a pak již k našemu cíli na Zámkovského chatu. Moc pěkná procházka, pro jejíž úvodní pasáž (asi 500 m) byla někdy před 15 lety vytvořena široká dlážděná cesta pro britskou královnu Alžbětu. A cestou pak můžeme obdivovat například vodopády Studeného potoka. Na Zámkovského chatě si dáme něco k jídlu a připojuje se k nám z jiné strany Lubka Škápiková, které později věnuji dvě vstupenky do našeho wellness, kam jsem se vzhledem k pandemické situaci trochu bál vstoupit. Při zpáteční cestě jdeme směrem k Rainerově chatě a na Rainerově útulni potkáváme...lišku. Prý tam chodí už její celá generace, tato má být nejmladší z rodu. Lišky jsou sice plachá zvířata, tato se však nechává krmit dětmi i dospělými, na chvíli odběhne a zase se vrací. Přiznám se, že jsem viděl lišku takhle naživo (a zblízka) vůbec poprvé ve svém životě, byl to tedy pro mě opravdový zážitek. Zde se opět lehce občerstvíme (čajem) a pak již tradá na Hrebienok, kde podobně jako ráno stihneme pozemní vláček. Při dojezdu do Horného Smokovce potkáváme na sídlišti mezi domy další zvířátko. Tentokrát se jedná o opravdu velikou a důstojně vypadající laň. Zajímavé, během jedné hodiny dva neobvyklé zvířecí zážitky ještě vylepšily můj již i tak pěkný letošní pobyt ve Vysokých Tatrách🙂.
Hrebienok
Zde měla být údajně schovaná keška, tu jsme však nenašli
Poznáváte? Ano, tam nahoře je Lomnický štít🙂
Počátek cesty pro královnu
Vodopád Studeného potoka
Zámkovského chata
kde je ke koupi i tato výzva
Rainerova útulňa
a...liška
Pozemná lanová dráha
Volně se pasoucí laňka
Sluneční hodiny
Večerní partie jde podle mých not a daří se mi dostat soupeře pod tlak. Při promýšlení co nejpřesnějšího pořadí tahů v útoku se však trochu zašmodrchám a výsledkem je přechod do věžové koncovky, která dává soupeři slušné šance na remízu. Koncovka je však náročná na přesnost, soupeř přece jen chybuje a mně se podaří zvítězit v 65. tahu - 1 : 0. Důležitá výhra opět srovnává mou bilanci výher s remízami a současně dává dobré šance na první desítku. Otázkou však zůstává, jakého soupeře mi přisoudí počítač pro poslední kolo, kde jak známo, se neúspěch neodpouští. Na výběr mám černými GM Maníka (nejhorší los) nebo různými barvami soupeře lépe hratelné.
9. kolo
A je to tady, dostávám černými GM Mikuláše (Mikyho) Maníka, jediného velmistra v turnaji. Miky ještě může pomýšlet na vítězství v turnaji, k tomu mě ale potřebuje nutně porazit a současně doufat v příznivou shodu ostatních výsledků. Nevýhodou posledního kola je skutečnost, že se hraje ráno od 9.00. Navíc po mé dlouhé partii 8. kola mi nezbývalo moc sil na přípravu, jelikož je nutno se také zabalit a opustit pokoj do 10.00 (tedy prakticky do 9.00). Šel jsem tedy po večerní rychlopřípravě rozumně spát s tím, že zkusím vše dohonit ráno. To se mi kupodivu daří a nakonec v partii předvedu asi svůj vůbec nejlepší výkon na turnaji. Miky hrál spíše pozičně, vyměnil dámy a čekal na příležitost. Tu jsem mu však nedal a jakékoli jeho snahy jsem zlikvidoval již v zárodku. Navíc jsem hrál i nečekaně svižně a Miky ani přes dlouhé rozvažování nepřišel na žádnou skulinu. Výsledná remíza mě potěšila a Miky mi navíc po partii sdělil, že tuto variantu po naší partii již hrát nebude:-) - 0,5 : 0,5.
Mám nyní do vyhlášení možná tři hodiny času. Dávám si v baru čaj a sleduji online ostatní partie. Přicházejí Marián s Jarkom a sledujeme společně především partii FM Milan Kolesár - IM Zuzana Hagarová. Vůdce bílých hrál celý turnaj skvěle a v jeho závěru porazil v 7. kole černými IM Aloise Lanče a v předposledním 8. kole bez větších problémů odremizoval černými nasazenou jedničku IM Sergeje Berezjuka. Proti slovenské reprezentantce hrál opět výborně a s každým přibývajícím tahem se jeho převaha zvětšovala. Navíc měl také výrazně lepší čas, tedy jsem nepochyboval o jeho vítězství. Šachy však hrají lidé a ti jak známo chybují, přičemž nejtěžší je udělat ten poslední krok.
V pozici na diagramu je prakticky hotovo, chybí už jen ten pověstný poslední krůček. Ten se i trochu nabízel v podobě tahu 54.Sg2 s tím, že po 54.-Dh7 jde prosté 55.Va1 a v případě 54.-Dc3 jde 55.Sf3 Ve1+ 56.Kg2 Dc1 57.Dg8+!! a bílý získává rozhodující tempo k matování novou dámou s Va2. V obou případech by si bílý postavil druhou dámu a černá by se musela vzdát. Stalo se však šokující 54.Ke1??, po čemž časem tísněná Zuzana bleskově odpověděla 54.-Dh1+ 55.Ke2 Vxe4+ a vzdát se musel bílý!!! Toto se nedá nazvat jinak, než šachovou tragédií. Navíc při pohledu na konečné výsledky vysvitlo, že v případě výhry by vůdce bílých vyhrál celý turnaj! Sice by ztratil bod na pomocném hodnocení (soupeřka by měla o bod méně), ale i to by mu o půl bodu stačilo k celkovému prvenství (Buchholz = 47,5). Jednalo by se bezpochyby o životní úspěch hráče, jehož věk již překročil číslovku 60 a jenž tak mohl vypálit rybník mnohým favoritům. Veliká škoda, takto z toho bylo jen 10. místo.
Po této partii se odcházím naobědvat do hotelové resturace (vyprážaný syr bol moc dobrý:-)), kam po chvíli přichází i smutný Milan Kolesár s manželkou. Je mi ho líto, ale šachy jsou podobně jako život samotný jeden velký boj. Tak snad to vyjde příště. A jak turnaj vlastně dopadl? Na lepší pomocné hodnocení zvítězil ziskem 7/9 první nasazený IM Sergej Berezjuk před šťastnou IM Zuzanou Hagarovou a GM Mikulášem Maníkem, který měl nejlepší pomocné hodnocení z hráčů, kteří dosáhli 6,5/9.
Zleva IM Zuzana Hagarová (2), IM Sergej Berezjuk (1) a GM Mikuláš Maník (3)
Mezi nimi jsem byl také já a konečné 6. místo je pro mě docela lichotivé. Navíc se stejnou bilancí čtyř výher a pěti remíz jako před dvěma lety, tedy opět ceněný turnaj bez porážky. Za umístění jsem inkasoval výhru 150 Euro, což se hodilo na pokrytí různých nákladů či nákupů (například slovenské sýry ze salaše Krajinka) pro rodinné příslušníky, kamarády či kolegy v práci.
Moje maličkost - 6. místo (foto Blanka Voříšková)
Zpáteční cesta byla rovněž příjemná, neboť jsem dostal možnost svézt se autem p. Miroslava Horáka z Náměště nad Oslavou, který se na turnaji staral o našeho bývalého hráče Viléma Feldvábla. Měl jsem tedy opět štěstí a dokonce jsem byl dovezen až přímo domů (s několika zavazadly navíc bych to sotva dal), tedy ještě jednou děkuji!
Ani tma na hranicích nezabránila nalezení kešky
Jako zajímavost uvedu, že jsme zastavili na hranicích a pan Miroslav asi půl hodiny hledal kešku, kterou i v té tmě pomocí mobilního světla nakonec našel a mohli jsem tak v klidu pokračovat směr Brno🙂.
Pro případné zájemce tu mám velmi zajímavou informaci na závěr. Pro šachový klub Slovan Bratislava v čele s jeho předsedou a ředitelem turnaje JUDr. Peterem Petránem to byl poslední pořadatelský ročník. Všechna čest Peterovi, p. Gustávu Šturcovi a dalším, kteří nějakých 25 let tento turnaj připravovali na některém z atraktivních míst ve Vysokých Tatrách (mě osobně nejvíce zaujaly Štrbské Pleso a nynější Tatranská Lomnica). Od příštího roku se pořadatelství ujímá skupina Tatrafest okolo u nás známého Vlada Hrtka. Turnaj se bude konat v termínu 11.-18.9.2022 a dle původních informací by dějištěm mělo být Podbanské a největší slovenský hotelový wellness komplex Permon, kam mám podle Jarka vzít tú najlepšiu frajerku😉. Když se však dívám do kalendáře na adrese sachovespravy.eu (slovenská zpravodajská jednička), vidím jako místo konání Tatranské Matliare, kde se až dosud konalo MSR seniorů. Tak nevím...
V každém případě turnaj na jakémkoli místě ve Vysokých Tatrách mohu doporučit všem zájemcům. Osobně jsem se zpočátku domníval, že mi model šachů spojených s turistikou a hraním od 18.00 nepůjde, ale opak je pravdou. Jen si nesmíte plánovat výlety s návratem okolo 16.30, to pak těžko stihnete odpočinek, večeři a přípravu současně😉. Tedy snad zase za rok na viděnou či na napsanou a jako tip ještě jeden obrázek na závěr🙂.
