O Islandu ještě jednou, tentokrát nejen o šachu
Po zveřejnění mého krátkého vyprávění o hledání Fischerových stop na Islandu mne několik mých přátel požádalo, abych ještě něco o Islandu napsal. Konečně jsem vyšetřil chvilku času, a tak si opět o Islandu můžete přečíst pár řádků. Bude to samozřejmě opět o šachu, ale tentokrát nejen o něm.
Na šachy jsem narazil krátce po svém příletu na mezinárodní letiště v Keflavíku. Protože jsme přiletěli o půlnoci islandského času, což jsou dvě hodiny ráno času našeho, bylo na místě přespat hned u letiště. Nocleh jsem si našel v hotelu Base, což je bývalá ubytovna amerických vojáků, kteří tu měli svou vojenskou základnu. Nebyla to první armáda, která Island v průběhu II. světové války obsadila. V roce 1940 po okupaci Norska německou armádou se Velká Británie rozhodla tentokrát nacistické Německo předejít a vyslala na Island armádu svou. Je zajímavé, že přítomnost britské armády v letech 1940-41 (po roce se Britové stáhli) Islanďané nazývají okupací. Brity však brzy vystřídala armáda americká, tentokrát se souhlasem Islandu, která po ukončení války měla opět odejít. V roce 1946 se Američané skutečně stáhli, ale v roce 1950 se opět vrátili a vybudovali velkou základnu právě v Keflavíku, odkud odešli až v roce 2006.
Právě v bývalé ubytovně, nyní hotelu, jsem strávil svou první noc na Islandu. Cítil jsem se skoro jako doma, protože obytná buňka se dvěma pokojíky a předsíňkou měla společné sociální zařízení, které jako by z oka vypadlo umakartovým jádrům v našich panelácích stavěných v období budování socialismu.
Obrázek 1: Hotel Base u mezinárodního letiště v Keflavíku
Ráno jsem zašel na snídani do jídelny, které k mému překvapení kralovala velká nástěnná šachovnice s hezkými dřevěnými figurami. Vzpomněl jsem si na řádky velmistra Kaválka, který v knize Bobby Fischer proti českým velmistrům vzpomíná na své reportáže o zápasu Spasskij – Fischer pro Hlas Ameriky, které se pak opakovaly v rozhlasovém vysílání pro americké vojáky v Keflavíku. Že by zapomenutá rekvizita ještě z oněch dob? Nemám se koho zeptat, v recepci je mladá slečna, pro kterou rok 1972 je něco jako středověk, takže to ani nezkouším.
Obrázek 2: Nástěnná šachovnice v jídelně na bývalé americké vojenské základně v Keflavíku
V rámci poznávání hlavního města Islandu Reykjavíku navštěvuji zajímavou expozici o osídlení Islandu s anglickým názvem Settlement Exhibition, islandsky Landhámnssýningin. Se smutkem zjišťuji, že mi moje znalost švédštiny proti mým předpokladům na Islandu nebude příliš platná, islandský název mi ani v náznaku nepřipomíná výraz v nějakém jazyce, který znám. Expozice ukazuje vikingský dům, který zde byl odkryt v letech 2001 – 2002. Možná je to dům prvního osadníka Islandu, který se při své plavbě usadil v roce 871 tam, kam při hledání vhodného přístavu moře vyplavilo dva posvátné sloupky, které hodil do vody s prosbou, aby mu bohové příhodné místo označili. Bylo to v zátoce, kde na březích viděl stoupající páry, a proto místo nazval Kouřící zátoka, islandsky Reykjavík. Tu jsem se trochu zaradoval, že znalost němčiny a švédštiny mi přece trochu pomůže islandštině porozumět, protože ve slově reykja nacházím ozvuky německého rauchen a švédského röken a zátoka/ záliv se švédsky také řekne vik.
Obrázek 3: Budova s expozicí o osídlení
V pokladně muzea je malá prodejna knih o historii Islandu a jeho osídlování a zde mou pozornost upoutá obálka s šachovými figurkami, které jsem již někde viděl. Ano, paměť mne neklame, na obálce knihy vidím slavné figurky vyřezané z mrožího klu, o kterých mám publikaci zakoupenou před lety při své návštěvě dánského historického muzea v Kodani. Všeobecně se má za to, že šachové figurky, nalezené na ostrově Lewis v souostroví Hebridy v roce 1831 pocházejí ze 12. století a byly vyrobeny v norském Trondheimu. O místě vzniku se však vedou diskuze, do které razantně vstoupil islandský autor s knihou The Enigma of the Lewis Chessmen, The Icelandic Theory. Jak podtitulek knihy naznačuje, autor přichází s vlastní teorií, že krásné figurky vysoké umělecké hodnoty pocházejí z biskupského sídla na Skálholtu na Islandu. Sám autor je postava velmi zajímavá, Gudmundur R. Thórarinsson, vášnivý šachista, bývalý president islandského šachového svazu a hlavní organizátor zápasu Spasskij- Fischer v roce 1972. Jako poslanec islandského parlamentu se zasloužil o udělení povolení pobytu Fischerovi na Islandu v roce 2005.
Obrázek 4.: Obálka knihy The Enigma of the Lewis Chessmen
Další zajímavostí Reykjavíku je námořní muzeum, které má dvě expozice. Jedna sleduje historii rybářství ve vodách kolem Islandu a druhá se zaměřuje na historii tzv. tresčí války, která se rozpoutala mezi Velkou Británií a Islandem o práva rybolovu a vytyčení pásma teritoriálních vod. Byly celkem tři. Při první v roce 1958 Island rozšířil pásmo svých vod ze 4 na 12 námořních mil, při druhé v roce 1972 se pásmo islandských vod rozšířilo na 50 námořních mil a při třetí v letech 1975 až 1976 došlo k rozšíření až na 200 námořních mil. I když se nestřílelo, islandské lodě pobřežní stráže se střetávaly s britskými rybářskými loděmi, narážely do nich a odřezávaly jim rybářské sítě. Islanďané v této válce zvítězili a jsou na své vítězství nad velmocí náležitě pyšní. Oběti na životech v těchto válkách prakticky nebyly s výjimkou snad dvou, které spadají spíše na úkor pracovních úrazů. Na střelbu nejsou ani Islanďané připraveni, armádu nemají a tak střílet mnoho neumějí. Podrobnou informaci o životě na lodi pobřežní stráže se návštěvník dozví přímo na lodi Ódinn, která zakotvila před námořním muzeem v roce 2006, kdy odešla do výslužby.
Obrázek 5: Vysloužilá loď pobřežní stráže Ódinn
Obrázek 6 : Islandský vynález - trhač rybářských sítí používaný v tresčí válce
Obrázek 7: Tak se s trhačem sítí bojovalo
Loď Ódinn však nebojovala jen s britskými námořními čluny, zachránila též nemalý počet ztroskotaných islandských rybářských člunů, takže její bilance je celkově pozitivní. V době, kdy posádka odpočívala, krátili si námořníci čas hrou v šachy, jak dokazuje šachová souprava a šachové hodiny ve skříni ve společenské místnosti. Ta byla opravdu parádní a šachy se tam jistě hrály často.
Obrázek 8 : Šachy s šachovými hodinami ve skříni
Obrázek 9: U šachovnice na lodi Ódinn
Kdo chce poznat historii Islandu, tak musí navštívit islandské národní muzeum, které poskytuje skvělý úvod do islandských dějin od prvního osídlení až po současnost. Velmi poučná je expozice v přízemí, kde se člověk dozví mnoho zajímavého od příchodu Vikingů až po islandskou reformaci. Zajímavý je původ Islanďanů. Muži podle analýzy DNA pocházejí asi ze 70% ze Skandinávie, naopak islandské ženy jsou asi ze 60% keltského původu a na Island se dostaly většinou z Irska a Skotska, odkud si je jako otrokyně Vikingové přivezli.
Islandština je jazyk velmi složitý a zachoval si hodně z původního jazyka Viking. Islanďané tak mohou číst a rozumět původním středověkým zápisům svých ság. Ságy jsou pro Islanďany velmi důležité, učí se o nich ve škole a docela dobře je znají, i když jsou dlouhé a s velkým počtem jmen jejich hrdinů.
Obrázek 10: Budova islandského národního muzea
Expozice v prvním patře na svém konci zachycuje současnost a jako dobu dokumentující je představen také šachový počítač, který dnes šachové programy hravě přehrají.
Obrázek 11: Šachový počítač v islandském národním muzeu
V závěru svého pobytu na Islandu navštěvuji městečko Borgarnes. V malém městském muzeu je pouze jedna expozice, a to příběh islandských dětí v průběhu posledních sta let, vyprávěný stovkami fotografií a nalezených předmětů. Příběh každé fotografie je velmi poutavý, nemám však tolik času, abych každou fotografii podrobně studoval. Příběh malého šachisty, který rozehrál bílými figurami španělskou hru, mi tak zůstává utajen. Nicméně chci věřit, že vyhrál nejen bitvu na šachovnici, nýbrž i všechny skutečné bitvy ve svém životě.
Obrázek 12: Malý šachista u šachovnice
Expozici doplňují dva dětské pokoje v rozmezí sta let. Ten první z doby před sto lety jistě nebyl jen pokojem pro děti, nýbrž i jejich rodičů, na polici je vidět šachovnice. Ta stála při mém příchodu v nesprávné poloze, po mém upozornění ji moje milá průvodkyně ochotně otočila o 180 stupňů do správné polohy.
Obrázek 13 : Pokoj s šachovnicí
Šachovnicí jsem své druhé vyprávění o cestě na Island začal a šachovnicí také končím. Věřím, že je obě najdu na svých místech, až tento kouzelný ostrov opět někdy navštívím.