Bleskový den Mirka Jurky - 5. ročník vyhrál IM Jaroslav Bureš
- Podrobnosti
- Vytvořeno: 17. 6. 2018 12:36
- Napsal Neklan Vyskočil
- Zobrazení: 5279
Letošní 5. ročník Bleskového dne Mirka Jurky byl svázán problémy, kterými vše začínalo již dlouho před turnajem a kterými se také končilo. To podstatné, tedy naplnění Mirkova odkazu, však turnaj bezpochyby přinesl.
Výsledky naleznete na chess-results, fotogalerii na Zoneramě a podrobnosti snad časem na stránkách CHESS TEAM BRNO, jehož web je nyní nefunkční.
Uspořádání letošního turnaje bylo dlouho na vážkách a hlavním problémem bylo vleklé jednání se stavební fakultou VUT, s níž jsme před pár měsíci konečně podepsali smlouvu o podmínkách pořádání šachových akcí. Zde máme zaručené slevy v určitém procentním intervalu, o němž však musíme bohužel stále jednat. Letos to bylo obzvláště náročné a nakonec k dohodě nedošlo, protože cena pronájmu byla i po slevě jednoduše příliš vysoká. Do předpokládaného začátku zbývaly necelé tři týdny, když jsme se s Břeťou rozhodli o odklonění turnaje jinam. Bylo mi jasné, že jsme v časové tísni a že i přes případné sehnání (důstojné) hrací místnosti nemáme velké šance na uspořádní kvalitního turnaje. Uspořádat turnaj na Mirkovu počest je však závazek a otázka cti současně, a tak jsem zatnul zuby a vložil opravdu hodně energie do dalšího kolotoče. K mému překvapení se však věci začaly otáčet příznivým způsobem a současně ukázaly cestu do budoucna. Vzpomněl jsem si na naše pořádání Memoriálu Jiřího Mališe v roce 2015 a oslovil jsem Společenské centrum v Bystrci, které je známé z pořádání podzimního rapidu Pohár bystrcké radnice (loni na podzim navíc nově zrekonstruované).
Hrací sál
Jednání probíhala velmi rychle a během pár dní jsme podepsali smlouvu. Ta byla pro nás velmi výhodná a finanční rozdíl v ceně pronájmu mezi FAST VUT a SC Bystrc byl až neskutečný. K tomu technické zázemí a dohoda s provozovatelem bufetu dávaly dobré naděje, které byly ještě před pár dny kdesi v dáli. Zbývaly dva týdny a na řadě byla medializace a dotažení jednání se sponzory. Tyto věci zaberou vždy nejvíce času, nicméně se mi nakonec obé podařilo k úplně spokojenosti dokonce tak, že ceny mohli brát úplně všichni účastníci! Tímto bych chtěl vyslovit velké poděkování našim sponzorům, tedy Dopravním stavbám Brno, s.r.o. (Ing. Vlastimil Chládek), Mgr. Michalu Vávrovi, který se turnaje účastnil také jako hráč, společnostem Továrek, Horký a partneři, advokátní kancelář, s.r.o. (Mgr. Ing. Antonín Továrek), DNA Design s.r.o. (Ing. Břetislav Eichler, rovněž jako hráč v turnaji), ADUET reklama, spol. s r.o. (Jan Blahynka), TESPO engineering s.r.o. (Ing. Radek Strnad) a Tungaloy Czech s.r.o., jehož jednateli Petru Galuškovi, který se turnaje bohužel nemohl zúčastnit, patří můj velký dík za hodnotné věcné ceny, které byly velmi příjemným bonusem.
Propozice tedy byly vydány dva týdny před akcí a navíc s poměrně riskantním začátkem turnaje, tedy v neděli 10.6.2018 od 14.00! Turnaje s odpoledním začátkem jsou obvyklé zejména v Rakousku, kam často jezdím, a tak jsem si řekl, že zkusím učinit takový malý průlom do Česka. Důvody pro takový čas jsou zřejmé - možnost se vyspat a také naobědvat, kdy odpadá turnajový oběd a ušetří se tak čas. Učinil jsem bleskovou minianketu, kdy jsem zavolal deseti vybraným šachistům a protože skeptický byl pouze Vojta Zwardoň (a Pepa Kratochvíl vzhledem k pozdnímu vydání propozic), pustil jsem věc do světa. Mimochodem - myšlenka se líbila také Mirkově dceři Blance Jurkové, která má letos 22 let a která se turnaje rovněž zúčastnila. A pak už to šlo ráz na ráz - startovní listina se začala až nečekaně rychle plnit a když bylo týden před začátkem již 50 přihlášených účastníků, mohla být spokojená hlavně Blanka, která považovala padesátku za důstojný počet. Nakonec se počet účastníků vyšplhal až na číslo 72, což bylo vzhledem ke všem předchozím potížím opravdu jako sen.
Vše bylo tedy připraveno, tým "mých" lidí (Vlaďka Šťastná, Martin Hyrš, Pavel Jakš, Blanka Jurková a Pavel Vysoglad), kterým musím velice poděkovat za spolupráci, přišel v dohodnutý čas (13.00) a bezvadně připravil hrací prostor. Potíže však měly teprve přijít. S koncem prezence se krom asi 15 nepřihlášených hráčů vyskytl nečekaný problém u mého Swiss-Manageru, který chtěl nutně nainstalovat Javu (předtím nikdy). To jsme s rozhodčí turnaje Vlaďkou Šťastnou sice učinili, ale stahování trvalo nekonečných 20 minut. Když jsme poté již vytiskli startovní listinu, přikvačil s 25-minutovým zpožděním Jaromír Haupt, který prý nemohl zavolat díky "vybitému mobilu". Měli jsme 71 účastníků, a tak jsme tímto doplnili počet účastníků na sudý počet. Po nezbytných úvodních projevech se tak mohlo s 35-minutovým zpožděním konečně začít hrát.
Jako hrací tempo bylo zvoleno klasických 2x5 minut, které na rozdíl od předchozích vyrovnaných ročníků (3x klasické, loni poprvé 2x3 minuty + 2 vteřiny / tah) letos jednoznačně zvítězilo poměrem hlasů 46 : 26. Přitom první nasazená padesátka byla zhruba vyrovnaná, posledních cca 20 účastníků však rozhodlo až nečekaně jednoznačně. Vzhledem k časovému skluzu jsem toto tempo považoval za vhodnější, protože dávalo šanci dohonit ztrátu a skončit nejpozději v 18.30, což byl smluvně dohodnutý čas se SC Bystrc. Místo hladkého průběhu však musela Vlaďka řešit několik sporů a nešvarem bylo také časté nenahlašování výsledků. To nás začalo dostávat do nepříjemné časové tísně, kterou jsem sice vnímal, ale nějak vnitřně nechtěl řešit. Když už se turnaj začal chýlit ke konci, přišel za mnou jeden z pořadatelů s tím, že bychom měli pomalu končit, nicméně snad nebude problém nácvik Sokola ještě chvíli pozdržet. To ve mně vyvolalo naději dokončit turnaj v plánovaných 15 kolech. Nechal jsem tedy hlasovat o tom, zda turnaj ukončit po 13. kole, které však pochopitelně dopadlo pro pokračování. Zde jsem díky své životní nerozhodnosti bohužel udělal velkou chybu, za níž mi nezbývá než se omluvit všem těm, kterým jsem po skončení 13. kola již neumožnil pokračovat. Uvědomil jsem si, že rozhodnutí respektující smlouvu bylo prostě menším zlem, protože jsem nechtěl riskovat konflikt se SC Bystrc. Nicméně změnu konce turnaje jsem měl oznámit s dostatečným předstihem, což je po tom všem úsilí bohužel nepříjemná kaňka. Věřím ale, že i přes tuto nepříjemnost si hráči odnesli pěkné sportovní zážitky a že akce splnila taktéž společenský účel. Ceny, jak už bylo výše uvedeno, dostali nakonec všichni účastníci včetně deseti dětí, pro něž byl vytvořen speciální věcný cenový fond.
A nyní již nezbytný komentář k turnaji. V jeho průběhu se od ostatního pelotonu výrazně oddělili GM Petr Velička a IM Jaroslav Bureš, kteří po vzájemné remíze v 6. kole skoro pořád vyhrávali. Půlbodový náskok až do posledního kola držel jediný velmistr v turnaji, v posledním kole se mu ale ani přes velké úsilí nepodařilo porazit druhého Bureše (Víta) a po Jardově výhře došlo na bodovou rovnost. Pomocné hodnocení nakonec těsně přiřklo vítězství IM Jaroslavu Burešovi (11/13), který si tak mohl odnést cenné turnajové vítězství s finanční odměnou ve výši 2.000 Kč. Třetí skončil Petr Koutný z Vlčnova (9/11), který ač s odstupem, stanul na bronzovém stupínku osamoceně.
Zleva IM Jaroslav Bureš, GM Petr Velička a Petr Koutný
O 4. místo se pak ziskem 8,5/13 dělilo plných 8 hráčů (!) a mezi nimi také moje maličkost. Mimochodem, turnaj řídit a současně hrát, je fakt obtížné. A protože jsem po nevýrazných výkonech musel dobývat ztracené pozice finišem 3/3, mělo to bohužel negativní vliv na pomocné hodnocení a tedy i konečné umístění (11. místo). To znamenalo prní věcnou cenu, kterou byl ale sympatický badmintonový set (4 rakety s míčky), což lze neméně sympaticky využít🙂. Rozdělovaly se také ceny v jednotlivých kategoriích. Nejlepší ženou se stala celkově patnáctá Zdeňka Vránová ze Starého Města (8/13), která dokonce přeskočila svého jindy úspěšného manžela Feru Vránu.
Zdeňka Vránová
Jen o místo za ní skončil nejlepší senior Jindřich Melich (8/15, TJ Praha - Pankrác)
Jindřich Melich
a nejlepším juniorem byl vyhlášen Dominik Hrůza z Lokomotivy Brno (7/13). Nejlepším hráčem do Ela 1700 se stal mladý odchovanec Durasu Filip Nezval (Elo 1659), jehož 7,5/13 je opravdu vynikajícím výsledkem.
Filip Nezval (zcela vpravo)
V ratingové kategorii 1701 - 1900 byl nejlepší Pavel Kopkan z Bystrc Oilers (7,5/13) a v kategorii 1901 - 2000 pak Miroslav Pakosta, který však díky skvělému 5. místu v celkovém pořadí přenechal podle propozic cenu dalšímu v pořadí Radku Šudřichovi ze Slavie Kroměříž (každý účastník vyhrává pouze jednu, vyšší cenu). No a v nejnabitější kategorii ELO 2001 - 2100 byl vyhlášen Milan Boháček se Slavie Boskovice (8/13), neb Karel Kredl (4) a René Přibyl (6) byli oceněni již v hlavních finančních cenách.
Samostatný věcný cenový fond měly děti do 15 let. Nejlepší z nich Filip Nezval (Duras) bral cenu již jako nejlepší hráč v ELO kategorii do 1700, a tak v dalším pořadí následovali Jakub Holubec (Duras), Rudolf Richter (Baník Ratíškovice), Prokop Šmídek, Adam Janský, Vojta Karafiát (všichni Duras), Zuzka Jackovičová (Moravská Slavia Brno), Marek Mojžíš, Vladimír Kalovský a Prokop Mojžíš (všichni Jezdci Jundrov).
Tradicí se již staly kvízové otázky z Mirkova života šachového i soukromého, tentokrát o archivní vinné ceny dodané jedním ze sponzorů turnaje Mgr. Michalem Vávrou. Byly položeny celkem čtyři a hned na tu první (Kdy a kde se Mirek utkal s Davidem Navarou a jaký byl výsledek partie?) nedokázal správně odpovědět nikdo i přesto, že otázka v různých obměnách kolovala i v předchozích ročnících (správně MČR v blesku 2010, Praha, remíza). U dalších otázek to již bylo lepší, i když zrovna u té následující zůstaly pochybnosti (Který hráč je na fotce vedle Mirka?).
Kdo je muž vlevo?
Měl jsem za to, že jím je IM Štefan Gross a v tomto smyslu jsem také udělil cenu Miroslavu Benešovi.
Miroslav Beneš
V dalším průběhu turnaje mi však hlavně Petr Velička vysvětloval, že pokud je muž na fotce opravdu z roku 1989, tak jím nejspíš nemohl být druhdy populární Pišta, protože se narodil v roce 1949. Petr vyslovil domněnku, že by tím mužem mohl být IM Pavel David, ten to však na můj pozdější e-mailový dotaz popřel. Tak nevím, třeba na to někdo z vás přijde... Dalšími výherci se stali Ladislav Urbanec (Ve kterém roce a za jaký klub se Mirek zúčastnil PMEZ? - 1989, Univerzita Brno) a Jindřich Melich (Jak se jmenuje jediná kniha, kterou Mirek vydal? - Ježkovité struktury, 1991).
Tolik tedy k turnaji, jehož přízeň, jak pevně doufám, nám zachováte i v budoucnu. A na závěr ještě jednou velké poděkování naším sponzorům a Společenskému centru Bystrc, jehož rychlé, vstřícné a korektní jednání bylo základem pro uspořádání tohoto turnaje.