Arad open v Rumunsku aneb na východě je to samý CM

Autorem článku je můj spoluhráč z extraligového týmu Jakub Roubalík, který se v termínu 5.8. - 12.8. 2018 zúčastnil silně obsazeného turnaje v Rumunsku. Že nejen šachem živ je člověk pojednává jeho vyprávění, které jest doplněno také o zajímavé zážitky mimo svět 64 polí. Nyní tedy předávám slovo Kubovi.

Kompletní výsledky můžete nalézt tradičně na chess-results, stránky pořadatele potom zde.

Když jsem se před prázdninami rozhodoval co dělat během dovolené, turnaj v zahraničí byl jasná volba. Nejprve padl výběr na Split, ale vzhledem k náročnější a trochu i dražší dopravě jsem se nakonec rozhodl pro rumunský turnaj. Přesněji Arad open, přičemž Arad je město v západním Rumunsku.

Nikdy jsem tam nebyl, tak jsem chtěl nejenom poznat krajinu, ale také zaškrtnout si další zemi na seznamu „countries to visit“. Přihodně se to dalo spojit se zpáteční cestou přes Budapešť, jež byla a je mým závěrečným cílem. Ale k tomu později.

Dopravil jsem se do Aradu žlutým autobusem a po 9 hodinové cestě bylo třeba se zaprezentovat. Jelikož jsem dorazil dříve, na prezenci jsem čekal další tři hodiny, než oficiálně začne. Mezítím jsem mohl urgovat ředitele turnaje přes mail, kdy dorazí 😊 Před registrací jsem si prohlédl aslespoň pěkné prostory Hotelu Continental, ve kterém se hrálo a poté se přemístil hledat ubytování. Po menší zacházce jsem hostel nakonec našel a byl jsem příjemně překvapen – single pokoj s vlastní sprchou i WC.

Rumunsko 2018 1

Měl jsem stále 24 hodin do začátku prvního kola, tak jsem šel poznat město. Vyfotil jsem si ikonickou pravoslavnou katedrálu, prošel kolem špinavé řeky a poznal hlavní bulvár – na první den stačilo. Poté jsem dospal spánkovou deprivaci z delší cesty.

Rumunsko 2018 2

Na druhý den jsem nastoupil plný sil a očekávání. Vzhledem k počtu účastníků (cca 260 a mému nasazení č. 24) bylo jasné, že pokud budu první kola vyhrávat, až tak do čtvrtého čí pátého kola budu hrát se slabšími hráči. Nuže, první tři kola se mi podařilo vyhrát bez větších problémů a poté jsem se „podle plánu“ utkal se silnějším hráčem – indickým GM.

Na tuto příležitost jsem čekal a chtěl jsem se co nejrychleji vyhnout známé openové houpačce silný/slabý, prohra/výhra. Z partie jsem měl dobrý pocit, hrál jsem i nezvykle svižně. Získal jsem dobrou pozici, která byla přibližně vyrovnaná. Chtěl jsem být střízlivý v hodnocení, i když něco mi říkalo, že bych mohl stát lépe. Nabídka remízy mě vůbec nenapadla, ale třeba by mi poskytla více informací o hodnocení pozice.

Nicméně hrál jsem nadále celkem dobře – ale pak jsem se prostě ztratil a přestaly mě napadat vhodné tahy. Tím jsem znervózněl a jednoduše udělal chybu. GM přísně trestal, byla to tvrdá lekce, ale ukázala mi, kolik toho pořád nevím.

Spadl jsem zpátky tabulkou, povinně vyhrál se slabším hráčem a dostal dalšího Inda a zase černými. To je často i nevýhoda openů – můžete hrát bílýma proti slabším, které porážíte. Ale pak čelíte černýma silnějším hráčům a výhodu bílých figur často uplatňují. Osobně nemám tuto situaci moc rád a někdy je obtížně se tomu vyhnout.

Indický IM byl skvěle připraven, i na alternativu, kterou jsem nikdy nehrál. Tudíž jsem se rychle dostal pod tlak v pozici i na hodinách. Odhodlal jsem se nakonec k oběti dámy, jejíž důsledky jsem nebyl s to přesně vyhodnotit, ale vnímal jsem to jako jedinou naději. Bál jsem se dalšího soustavného tlaku od soupeře, ale ten se nechal chybně zlákat a vznikla nejasná pozice s rozdílným materiálem. Oba dva jsme pak předváděli zajímavé momenty a vyměňovali si taktické údery. Přiznám se, tuto část partie jsem si užíval a byl sám překvapen, že jsem viděl tolik taktiky. Nakonec po sérii úderů jsem dostal nabídku remízy, když už jsem mohl mít lepší koncovku. Ale rozhodl jsem se nepokoušet dále štěstí, protože jsem se díky nepovedenému zahájení pohyboval celou partii na hraně a nabídku přijal.

Turnaj už přecházel do poslední třetiny a já to měl dobře rozehrané. Dva silnější soupeři za mnou – něco jsem urval a hlavně jsem suverénně porážel elově slabší soupeře. To mi dodalo potřebné sebevědomí. A mohl jsem se ukázat v 7. kole, kdy jsem dostal šanci hrát proti prvnímu nasazenému GM Kirilu Georgievovi. Při mé krátké přípravě (bylo mi jasné, že neuhodnu, co zahraje při jeho zkušenostem a širokém repertoáru) jsem zjistil, že na přelomu milénia měl 2680. Trochu jiná liga no.

Přišla samotná partie a zahrál mi Volhu – tu jsem samozřejmě nečekal. Přesto jsem měl v zásobě jednu variantu, kterou jsem odtahal, což asi nečekal ani on. Nicméně tam, kde končila moje znalost, jsem udělal nepřesný tah a dostal se hned do nelehké situace. Ale stejně jako předtím s Indem, mě to vybičovalo k maximálnímu soustředění a mobilizaci sil. Kladl jsem houževnatý odpor a dokonce i vyrovnal. Ale zase – jako proti indickému GM, jsem nedovedl hrát přesné tahy celou dobu a nakonec se spletl a přešel do prohrané koncovky. Samotná prohra by byla OK, ale štvalo mě, že se opakoval scénář z předchozího kola – špatné zahájení a pak velké úsilí držet se na kraji propasti.

Turnaj ale nebyl ještě u konce. Zbývala poslední dvě kola, kde bylo jasné, že budu mít dva slabší soupeře. Pokud je budu kosit jako doposud, pořád je šance na solidní výsledek. A třeba i na IM normu. Oba dva soupeře se mi podařilo porazit, zase celkem jednoduše, což mi dodalo více sebedůvěry. Turnaj jsem zakončil s 6,5 body z 9 a perfem 2456.

Začal jsem celkem panikařit – kontaktoval jsem RI Pavla Slováka, četl si regule na stránkách FIDE i svazových stránkách pro normu IM. Bohužel mi jedna podmínka chyběla – jeden hráč FM. Hlavně, že jsem hrál se 3 CM a jedním NM. OK tedy.

Do finanční ceny mi chyběly tři místa (ty byly do 10. místa) a 2 ELO body (ceny, a příjemné, byly do ELA 2400). Takže jediná pozitiva, která zůstala – předvedená hra a nachozené kilometry.

Asi se ptáte: co jsem dělal ve volném čase? Nechtěl jsem jej trávit jako tradiční šachista – spánek, snídaně, příprava, oběd, odpočinek a partie. Přípravu jsem naprosto minimalizoval a nahradil ji chůzí. Při té jsem přemýšel, co budu hrát, ale spíše nasával okolí – vydal jsem se do přírodní rezervace zvěře, pevnosti a několikrát prošel město křížem krážem. Při tom jsem si třídil myšlenky a nabíral energii za absence fialového světla od notebooku. Ostatně, ten jsem si ani do Rumunska nebral.

Jeden den jsem se vydal do 50 km vzdáleného Temešváru místním regionálním vlakem. Ten byl hodně levný, ale časově přesný a cesta s ním trvala něco přes hodinku.

Rumunsko 2018 3

Temešvár oproti Aradu je hezčí a taky kosmopolitnější město. Při jeho procházení mi přišlo čistší a celkově jsem se v něm cítil lépe. Kromě historického centra v čele s pravoslavným chrámem a náměstím republiky, kde prý byla iniciována v roce 1989 protikomunistická akce, jež vedla až ke svržení Nicolae Ceaucesca, jsem viděl i moderní kancelářské centrum a renovující se centrální park. To v Aradu nebylo běžné; tam většina budov byla starší bez nějakého náznaku renovace. Asi už se nedivím, proč probíhají v Rumunsku protesty proti zkorumpované vládě...

Rumunsko 2018 4

 

Rumunsko 2018 5

 

Přidat komentář

Bezpečnostní kód
Obnovit