ŠK Duras BVK Královo Pole

Vážení šachoví přátelé, na šachových stránkách Durasu v posledních dnech a týdnech příliš mnoho nových zpráv nepřibývá a tak se pokusím ve stávající okurkové sezóně plné nejrůznějších šachových turnajů něco vyplodit. I letos jsem se nakonec rozhodl, že se na velkém červencovém šachovém festivalu v Pardubicích zúčastním opět maratónu. Koneckonců zahraji si hodně partií a aspoň si ověřím, jak na tom se stoupajícím věkem jsem.  Podle průběžně doplňované startovní listiny  na Internetu vše nasvědčovalo tomu, že obsazení turnaje kvalitativně i kvantitativně bude obdobné jako v předchozích letech.

 

Jako přípravu jsem zvolil AIR OPEN pořádaný Lokomotivou Brno dva dny před začátkem maratónu v Pardubicích. A byla to příprava vcelku příjemná včetně zajímavého popovídání si s panem Vykydalem o různých politických i šachových problémech. Turnaj byl charitativního zaměření (bez cen, v hodnotě vkladu bylo občerstvení) a přesto (nebo právě proto?) se sešel před hrací místností Lokomotivy velice slušný počet 40 hráčů. Turnaj řídil s noblesou jemu vlastní pan Vachek, kterého pamatuji v obdobné pozici ještě z dob, kdy jsem plnil 2. výkonnostní třídu a to už je hezkých pár let. Turnaj se díky dvěma kvalifikacím táhl téměř 6 hodin (27 partií) a tak trochu překvapením pro mne bylo, že když jsem po improvizovaném vyhlášení vítězů odcházel z hracího dvorku, tak jsem odcházel sám. Ostatní vesele pokračovali… O soutěži trochu více zde.

 

Na maratón jsem se opět vydal autem s manželkou a dcerou a v pondělí 18. 7. 2011 před 14. hodinou jsme vyrazili směr Pardubice přes Ždár nad Sázavou tentokrát již bez objížděk. Cestu nám zpříjemnil chvílemi dosti silný déšť, nekvalitní stěrač u řidiče a rumunský kamión, za kterým jsem jel po serpentinách na Vysočině snad tři čtvrtě hodiny. Časové rezervy ale byly veliké.

 

Na prezentaci se nakonec dostavilo 92 hráčů – v posledních dvou letech mírně stoupající tendence. Pořadatelé po loňských zkušenostech s větším množstvím předčasně odstupujících hráčů udělali následující úpravu: každý hráč musel přidat ke svému vkladu, který činil 250 Kč, ještě vratnou zálohu 200 Kč, která se vracela pouze těm, kteří řádně dokončí rozehraný turnaj (buď základní – 91 kol, případně i finále – 29 kol).

 

Samotný turnaj byl letos organizován výtečně – začalo se již v 19.35 hodin a každé desetikolo trvalo pouze 1 hodinu a 55 minut, takže zhruba ve 13 hodin dalšího dne byl již základní turnaj ukončen a bylo možné připravovat pro nejvýše umístěné zájemce finále a pro dalších několik účastníků ještě finále B. Sympatické bylo i to, že průběžné výsledky po desíti kolech byly zveřejňovány podle mého názoru mnohem dříve než v předchozích letech.

 

Co se mých výsledků a výkonů týče – začal jsem třemi remízami. V 1. kole trochu se štěstím, ve 2. kole poměrně rychle s Michalem Novotným, který pak se mnou zapředl zajímavý rozhovor o perspektivách šachu u nás se zaměřením na pardubický a jihomoravský šach. S jeho názory se nedalo nesouhlasit. Ve třetím kole jsme si s velmistrem Maximovem v koncovce nestejných střelců dvakrát navzájem rusky nabídli a odmítli remízu, která nakonec stejně byla nevyhnutelná. Po partii jsem svému soupeři připomenul, že podobně jako loni budeme hrát celý turnaj vedle sebe (ale s úplně s jinými soupeři), což můj nemluvný výkonnostně mnohem silnější kolega přijal s úsměvem. Pak následovala série desíti výher za sebou a postupně turnaj z mého pohledu upadl do stereotypu podobných výsledků s lehce sestupnou tendencí (1. desetikolo - 8,5 bodu, 2. - 8,5, 3. - 8,5, 4. – 8, 5. – 7,5, 6. – 8, 7. – 7, 8. – 8, 9. šestikolo – 5, 10. pětikolo – 5 bodů). K mírně zlepšujícím výsledkům ke konci je třeba podotknout, že jsem v posledních třech periodách vždy jednu partii vyhrál kontumačně. Na kontumační výhry jsem se v minulých letech vždycky těšil – v namáhavém turnaji si trochu odpočinu a takový bod platí stejně jako výhra s velmistrem. Letos však celkem z turnaje odstoupilo málo hráčů – pouze 5 (loni téměř 30!). Jako důvod bych viděl, že šachisté jsou národ šetrný – všichni se těšili na vrácení 200 Kč! Ze známých hráčů odstoupil po 60. kole IM Petr Neuman s 56 (!) body. Absolvoval již v Pardubicích předtím některé turnaje a další absolvovat ještě chtěl. Právě s tímto silným soupeřem moje jediná ještě předpůlnoční ukázka:

 

1. Jf3 Jf6 2. c4 g6 3. g3 Sg7 4. Sg2 0-0 5. d4 c6 6. 0-0 d5 7. cxd5 cxd5 8. Jc3 Je4 9. Jxe4 dxe4 10. Je5 Jd7 11. Sxe4 Jxe5 12. dxe5 Sh3 13. Sg2 Sxg2 14. Kxg2 Sxe5 s nabídkou remízy, kterou jsem samozřejmě přijal. Doma jsem zjistil, že tah 11. Sxe4 je zřejmě nedávnou novinkou, kterou v uplynulé ligové sezóně použil proti mému soupeři velmistr Rausis a 12. – Sh3 je zlepšení mého soupeře.

 

Měl jsem možnost se i vylepšit v konverzaci v ruském jazyce (koneckonců ruštinu jsem ve škole měl 11 let). Jeden můj sovětský soupeř dlouho odkládal vzdání (stál totálně na prohru na šachovnici a času měl také pramálo). Ožil ve chvíli, kdy jsem si postouplého pěšce proměnil v dámu. Způsob, že jsem postavil svého pěšce na poslední řadu a vzápětí ho stejnou rukou zaměnil za dámu a pak stejnou rukou zmáčkl hodiny se mu očividně nelíbil a u rozhodčího se dožadoval rozhřešení. Tvrdil, že nejprve mám postavit dámu, a pak z předposlední řady odstranit pěšce. Rozhřešení nepřišlo, ale nespokojený můj o několik set bodů ELO slabší soupeř evidentně zůstal. Obdobná situace se mi už jednou stala, shodou okolností přede dvěma roky na stejném turnaji v Pardubicích. Můj nadějný soupeř stál na prohru ještě více a vytkl mi při proměně pěšce v dámu postup, který se mému současnému soupeři zdál být správný. Také neuspěl.  Připadlo mi to celé trochu zvláštní. V bleskových partiích jsem nových dam postavil snad už tisíce…

 

Na turnaji hrála spousta našich hráčů dorosteneckého věku z blízkého okolí a rozhodně byli v turnaji přínosem. Obdivoval jsem i německé žáčky většinou s nasazovacími ELy 1250, kteří v turnaji sice mnoho bodů nezískali, ale vydrželi až do konce. Po mé levé ruce sedávala jedna malá německá dívenka (po pravé GM Maximov), která prohrávala partii za partií, rozdávala figurky na všechny strany, ale turnaj dokončila.

 

Já sám jsem hrál, jak to šlo, po 30. kole jsem byl 10. z 25,5 body, postupně jsem se v soutěži se třemi velmistry a třemi mezinárodními mistry zlehka propadal, ale nakonec to vyšlo ještě na obstojné 12. místo. Občas mě některý mladík přehrál, ale většinou tyhle partie končily remízou. Ke konci jsem prohrál se supervelmistrem tohoto turnaje Kononěnkem variantu anglické, kterou jsme hráli již před třemi lety (z jeho výrazu bylo poznat, že si vzpomíná). Bohužel jsem v 9. tahu představil špatnou figuru, takže můj odpor byl spíše formální. Nakonec jsem měl proher jenom 5, ale 26 remíz.

 

Během základního turnaje jsem si říkal, že nějak zvládnu i nadstavbu, ale po posledním kole (když navíc u stolku rozhodčích celá řada hráčů oznamovala konec), jsem se rozhodl také skončit. Dvanácté místo v základním turnaji bylo přijatelné, únavu jsem cítil dost velkou a po zkušenostech z minulého roku jsem si říkal, že další pokračování by těžko mou situaci zlepšilo.
Zásluhou Karla Kratochvíla má Brno v této zajímavé a náročné disciplíně bronzovou medaili, První místo v hodnocení našich hráčů si vybojoval s přehledem Martin Červený, druhý skončil Michal Novotný. Celkové pořadí s převahou cizích hráčů na předních místech najdete zde, později určitě i na stránkách Šachového svazu.

 

Po ukončení turnaje a návratu na koleje kolem třetí hodiny odpolední jsem v podstatě až do dalšího rána pospával a spal. Cesta domů (tentokrát přes Svitavy) již za slunečného počasí proběhla v pohodě, navíc při přestávce v Litomyšli, kdy manželka s dcerou šly na prohlídku zámku, se mi podařilo sehnat a vyměnit novou gumičku do stěrače.

Turnaje v Pardubicích pokračují a já vřele doporučuji k přečtení na toto téma velmi kvalitní blog pana Navary.