Vzpomínky 28 – opět konec sezóny (1)

Podrobnosti
Vytvořeno: 9. 5. 2013 12:11

Vážení šachoví přátelé, již je to téměř rok, co jsem sestavil své poslední Vzpomínky. Sezóna, co se týče soutěží družstev, již pro mne skončila, a tak opět sedám k počítači, abych aspoň stručně popsal své zážitky a pocity. Podobně jako v předchozí sezóně jsem hrál v družstvu „C“ v KP1 na 1. šachovnici a v případě nouze ještě jako náhradník v družstvu „A“, které hrálo ve stejnou dobu 1. ligu východ.

Kapitán Martin Hyrš tentokrát při losování neměl šťastnou ruku, vytáhl číslo 12 a ze šesti venkovních zápasů se šalinou dalo zajet pouze na Bystrc Oilers (pro mne několikaminutová pěší procházka), jinak vše mimo Brno. Oproti tomu na venkovní zápas s námi se těšily všechny tři Lokomotivy i ŠK 64. Na druhé straně venkovní zápasy nebyly příliš vzdálené – nejdelší do Hodonína nebo Znojma čítaly kolem 60 km.

Obdobně jako loni měl Duras široký kádr hráčů obdobné výkonnosti, tudíž sestava mohla být pro soupeře často málo čitelná, navíc na soupisce byli mladí nadějní hráči s perspektivou rychlého zlepšení. V každém případě oproti minulé sezóně druhá rezerva Durasu výrazně posílila na druhé šachovnici panem Mlýnkem, hráčem s obrovskými ligovými zkušenostmi.

V 1. kole zajížděl Duras „C“ na půdu staronového nováčka z nedalekých Tetčic. Pro mne se opakovala situace z loňského roku – opět v 1. kole černými s Pepou Hladíkem, tentokrát však můj soupeř hrál za jiné družstvo.

 diag28-1

Hladík J. (2150) - Jurka M. (2309), Brno 2012, po 21. tahu bílého.

Tuto vcelku vyrovnanou pozici můj soupeř možná trochu neopatrně zjednodušil. Po 22. e5 Jd5 23. Je4 jsem však příliš brzy zakombinoval a po 23. - Vc2 24. Vd2 Vxd2 25. Jxd2 b4 26. Sb2 dxe5 27. Sxe5 Sf6 skončila partie ve 40. tahu remízou opakováním tahů již v trochu lepší pozici pro bílého, čímž jsem zajistil v předposlední ukončené partii družstvu Tetčic vítězství. Měl jsem raději zahrát klidné 23.- dxe5 a teprve po 24. Sxe7 buď 24. - Vc2 25. Vd2 Vc1+ 26. Kf2 Jf4 a soupeř by měl starosti, nebo 24. – dxe5 25. Sxe7 Dxe7 26. Dxb5 Vc2 a opět se soupeř trápí. Takže nakonec Tetčice – Duras „C“ 4,5:3,5, což bylo určitě nepříjemné. Soupeř byl určitě k poražení, ale během 3. hodiny zápasu nám zcela odešly poslední šachovnice.

Ve 2. kole jsme doma narazili na mladý tým Lokomotivy vyztužený některými zkušenějšími hráči, zejména nestárnoucím panem Vykydalem. Na pěti šachovnicích tohoto zápasu probíhala střetnutí generací – starší hráč byl minimálně o třicet let (a někdy i o dost více) starší než jeho soupeř. Starší generace v tomto minizápase pak kupodivu zvítězila vysoko 4:1. Já jsem byl jedním ze starších účastníků tohoto minizápasu. Očekával jsem jako soupeře talentovaného Benedikta Hofírka, vzhledem k současné hranému OPENu v Brně jsem dostal i ve druhém kole svého nedávného obtížně průstřelného soupeře z loňské sezóny.

diag28-2 
 
Jurka M. (2309) – Musil J. (2102), Brno 2012, po 28. tahu bílého.

Soupeř v trochu horší pozici reagoval rezignovaně 28. – Jh7? Lépe určitě 28. – Kf8. Nyní po 29. De8+ Jf8 30. c4 Dd7 31. Db8 De7 zničehonic rozhodl můj krajní pěšec. Dokonce se dá tvrdit, že pokud by v pozici diagramu chyběl bílý i černý pěšec na a sloupci, byla by pozice jasné remíza. 32. a4 Kh7 33. a5 Je6 34. a6 Dc7 35. Db7 a černý se vzdal.

V tomto utkání zřejmě zaznamenali svůj úspěšný debut ve čtvrté nejvyšší soutěži dva mladí hráči Durasu, žáci Radek Zeman a Daniel Daněk. Nakonec nečekaně vysoké vítězství Duras „C“ – Lokomotiva „B“ 5,5:2,5.

Další zápas v druhé půli listopadu nás čekal na půdě dalšího nováčka – jeli jsme do Hodonína. Domácí přípravu jsem věnoval víceméně pouze lídrovi hodonínského týmu Ivanu Provazníkovi. Několik minut před zahájením zápasu obě mužstva spořádaně odevzdala sestavy, mým soupeřem měl být hráč na druhém místě soupisky pan Marek. Přesně ve stanovený čas v deset hodin zápas začal o 15 hráčích, můj soupeř chyběl. A tak jsem se za hodinu mohl radovat z kontumačního vítězství. Faktem je, že ke konci čekací doby jsem už očima tlačil digitální hodiny k vytoužené třicítce (nebo devětadvacítce?). Kdyby se v té chvíli soupeř objevil, asi bych nejásal.

Na druhé straně jsem si zatím v soutěžích družstev příliš „kontumačních“ radostí neužil. V sezóně 1975/76 jsem byl poprvé napsán na soupisku a to hned dvou družstev – za Univerzitu „D“ v KP2 (tehdy čtvrtá nejvyšší soutěž) a za Univerzitu „G“ snad v soutěži nejnižší, v obou případech zřejmě jako předposlední náhradník. Faktem je, že za „déčko“ jsem i tak dostal možnost si třikrát zahrát přes úvodní dvaadvacetitahový debakl s panem Drochytkou z Blanska. Myslím si, že na tom měl značný podíl tehdejší přední činovník šachové Univerzity a kapitán družstva „D“ Dr. Lang, který mi dost fandil a zřejmě i věřil. V té době jsem pravidelně chodil na tréninky na Univerzitu do budovy na Janáčkově náměstí (kde se hrálo v posluchárnách matematiky Přírodovědecké fakulty – o mnoho let později jsem na stejných místech trávil hodně času při přednáškách a cvičeních). Jednou tam hrála zápas právě Univerzita „G“ a  sháněla hráče pro kontumační vítězství s Moravskou Slavii „C“ (za tu snad nastoupili pouze tři hráči?). Tak našli i mne. Kapitán hostí chtěl důkaz mé totožnosti (nejlépe prý občanský průkaz, na ten jsem si ještě ale musel nějaký rok počkat), tak jsem se prokázal šalinkartou a má první (a na dlouhou dobu poslední) kontumační výhra v soutěžích družstev byla na světě. Nijak jsem to tehdy neprožíval, možná jsem se se svým „vítězstvím“ ani nesvěřil doma rodičům.

S dokazováním totožnosti to tehdy opravdu nebylo vždy jednoduché. Základem býval registrační průkaz s fotografií. Problém, že se jinak hráči i rozhodčí navzájem vesměs znají, tenkrát nikdo neřešil. Prostě byla určitá pravidla a ta se musela dodržovat. O šest let později,  jsem již hrál národní ligu za Univerzitu „B“ na první šachovnici a občas v roli náhradníka nastoupil i za Univerzitu „A“ v soutěži nejvyšší. Což pro kapitány družstev znamenalo mimo jiné nelehkou práci s neustálým předáváním registračních průkazek, aby hráč mohl správně vybaven nastoupit k zápasu. Přísný rozhodčí hráče bez registračky teoreticky k zápasu připustit nemusel (co když neměl například v průkazce vylepené známky). A tak se stalo, že k zápasu s legendárním Tatranem Bohunice v únoru 1982 nastoupilo béčko Univerzity s některými hráči bez potřebných průkazek. Přísný pan Gillar nás všechny nechal nastoupit (koneckonců nás znal osobně), ale do zápisu uvedl čísla náhradních průkazů. U mě to byla šalinkarta, občanku jsem sice pár let už měl, ale na krátké trasy jsem ji nenosil. Univerzita tehdy hrávala své zápasy ve sportovním areálu právě v Bohunicích, domů do věžáku na Havlenovu ulici jsem to měl tři zastávky tramvají, takže po úspěšné a poměrně rychle ukončené partii s panem Macháčkem jsem stihl ještě zajet domů pro občanku. Pan Gillar doplnil do zápisu o utkání číslo mého občanského průkazu a béčko Univerzity se mohlo radovat z vysoké výhry 5,5:2,5 s tehdy sestupujícími „tatrmany“.

Omlouvám se čtenářům za přílišné odbočování od současnosti, ale koneckonců píši „Vzpomínky“. Zdaleka všechny údaje této pasáže (zejména o zápasech z roku 1976) jsem nevyhrabal ze své paměti, našel jsem je v archivu pana Zdeňka Závodného na http://smzsnzz.wz.cz/uni/1976.pdf.

Nazpět k současnosti: zápas pro mne tedy skončil brzy, již kolem 12. hodiny jsme za stavu 2:1 pro nás s nejistými zbylými partiemi opouštěli prvním autem s Michalem Zavadilem a panem Mlýnkem Hodonín. Konečný výsledek Hodonín – Duras “C“ 4:4 lze hodnotit jako docela úspěšný.

V posledním 4. kole roku 2012 jsme hostili silný celek Lokomotivy „C“. Toto kvalitní družstvo mělo po 3. kole pouhé tři body za jedno vítězství a chtělo strávit vánoční svátky v pohodě, čemuž také odpovídala optimální sestava. Já jsem podle předpokladu hrál s 1. hráčem družstva pane Šklíbou, se kterým jsem hrál už před více než desíti lety o tři soutěže výše…

diag28-3
 
Jurka M. (2309) – Šklíba M. (2263), Brno 2012, po 12. tahu bílého.

V této ještě teoretické pozici byla partie po necelé hodině hry na můj návrh dána za remízu. Soupeř mne dostal do pozice, kterou znal z přípravy, např. partie Kurajica – Jansa, Smeredovo 1981 a Mchedlišvili – Mamedyarov byly dány za remízu po 12 – e6, partie Polugajevskij  - Kasparov skončila stejným výsledkem po 12. – e6 13. b3 Da5 14. Sd2 Dc7 15. Vc1 Vac8 16. De2.

Zápas v té chvíli nevypadal špatně, za nějakou půlhodinu mi spoluhráč ze 3. šachovnice Michala Zavadila vypočítával pravděpodobný výsledek celého zápasu, s tím, že asi bude muset raději hrát na výhru. Po dřívějším odchodu domů bylo tím větší mé večerní internetové překvapení, když jsem na www.chess.cz uviděl Duras „C“ – Lokomotiva „C“ 1:7. Kromě remízy pana Mlýnka na 2. šachovnici, který celou partii tahal za delší konec, všichni ostatní prohráli. I to se někdy stává. Další den zaslal Michal Zavadil všem aktérům vysoké prohry uklidňující e-mail s tím, že lépe prohrát v jednom zápase krutým skóre 1:7 než prohrávat po troškách, s tím, že určitě zabereme v dalších kolech.

Sám se přiznám, že vzpomenout si pro mne na zápasy, kde jsme prohráli 1:7, není jednoduché. Určitě jsem zažil 1,5:6,5 (mimo jiné v klíčovém zápase ve Zlíně o postup do extraligy v sezóně 1995/96, to jsem hrál za Třebíč), 1:7 je ale opravdu hodně. Faktem zůstává, že takový debakl pamatuji z dob svých druholigových začátků, ze sezóny 1980/81. kdy jsem začal hrát národní ligu za nováčka soutěže Univerzitu „B“. Tenkrát začala sezóna nečekaně dobře, v obou předvánočních zápasech jsme těsně vyhráli (v Přerově, který předchozí sezónu málem postoupil a doma s Porubou), v prvním novoročním utkání v derby s áčkem jsme s přehledem remízovali a chtěli jsme překvapit i v dalším utkání s Lokomotivou, která patřila k horkým favoritům na postup do tehdejší celostátní ligy. Jenže jsme v podstatě bez odporu prohráli 1:7! Na konec se ale vše v dobré obrátilo, skončili jsme uprostřed tabulky a navíc v dalších dvou sezónách bojovali o postup. Připomeňme si tehdejší sestavu: Číp, Závodný, Beroun, Orel, Jurka, Kavan, Popelka, Chytil, hrající náhradníci Hladík, Olšar, Zeman. Mezi těmito hráči lze najít pět jmen aktivních hráčů v současné KP1!

Tato vzpomínka byla i obsahem mého e-mailu, s tím že vše dobře dopadne. Byli jsme po čtyřech kolech devátí a pro ty, co si chtějí přečíst o soutěži více, odkazuji na podrobnosti na http://www.chess.cz, případně si dovoluji připomenout velmi čtivé komentáře pana Cipryse na stránkách Jihomoravského šachového svazu – zde zrovna komentář ke 4. kolu.

V době končící předvánoční sezóny se konalo mistrovství světa žen v ruském Chanty-Mansijsku, ve kterém se stala asi trochu překvapivě mistryní světa Anna Ušenina z Ukrajiny. Trochu jsem listoval Internetem a hledal zajímavé články na toto téma. Že šachisté (a zejména šachistky) ani na Ukrajině nemají na růžích ustláno, si milovníci ruského jazyka mohou přečíst třeba zde.

Jedno výročí: dne 1. května 2013 tomu bude právě deset let, co šachový oddíl Duras Brno obsadil nečekané 3. místo na mistrovství republiky družstev v rapid šachu (jako 9. nasazený celek). Tímto končím, příště se zaměříme na vývoj v roce 2013.